Osobní stránky - Lukáš Horák

CHORVATSKO 14- 21.6.2008

Do Chorvatska jsme vyrazili vlastním autem na cca týdenní dovolenou. Jelikož opalování na pláži nepatří mezi mé oblíbené aktivity, byla celá dovolená koncipována na Chorvatsko poněkud netradičně. První část jsme strávili v Národním parku Plitvická jezera a poté jsme se přesunuli na Makarskou rivieru do Tučepi (odkud jsme vyráželi do okolí na další výlety). 

1.     DEN

Vyrazili jsme z Prahy někdy kolem poledne, cesta přes Brno, Vídeň, Graz, Maribor, Záhřeb a Karlovac trvala do Rastovače (vesnička v bezprostřední blízkosti Plitivických jezer) zhruba 10 hodin (včetně čekání na hranicích – viz dále). Většina cesty vede po dálnicích, pouze úsek z Pohořelic do Vídně, z Mariboru na chorvatský hraniční přechod Maceli a závěrečná část z Karlovace do Rastovače vedla po běžných silnicích. Jediné delší časové prodlení, které jsme na cestě měli, bylo cca hodinové čekání na slovinsko-chorvatských hranicích, které je zde v sezóně bohužel obvyklé (často i mnohem delší, půlka června byl jen slabší odvar toho, co se zde děje na začátku prázdnin). Pro úsek Praha – Graz lze zvolit několik alternativních cest. Kromě cesty přes Brno, lze jet do Vídně přes Jihlavu (zkoušeli jsme při zpáteční cestě a asi je to o něco lepší varianta zejména s ohledem na probíhající výstavbu dálnice Vídeň – hranice ČR, která dosti omezuje dopravu na původní silnici) a asi úplně nejrychlejší cesta by byla přes České Budějovice, Linc a Salcburk (zde je však nutno pokračovat přes placené tunely v rakouských Alpách, což tuto trasu poněkud prodražuje).

Jinak je třeba počítat s nutností zakoupit si rakouskou dálniční známku (desetidenní známka stála v roce 2008 EUR 7,70) a od 1.7.2008 je nutné zakoupit rovněž i slovinskou dálniční známku. Zde si však musíte koupit známku půlroční (za 35 EUR), protože známka na kratší časové období ve Slovinsku neexistuje. Slovinci vedou na toto téma dokonce spor s EU, takže je možné, že časem budou přinuceni vydávat i krátkodobé známky, to je ale zatím hudba budoucnosti. My jsme naštěstí projeli Slovinsko ještě v době platnosti starého systému, kdy se platilo jen cca 1 euro za průjezd krátkého dálničního úseku mezi rakouskou hranicí a Mariborem (tento úsek však nejde žádným jednoduchým způsobem objet – to jen jako poznámka pro ty, kteří by se chtěli vyhnout známce za 35 EUR). V Chorvatsku pak funguje systém klasických mýtných bran, kde platíte v hotovosti či kartou podle počtu na dálnici ujetých kilometrů. Poměrně praktický kalkulátor mýtného najdete zde.

Cíl naší cesty - Plitvická jezera

Rastovača je vesnice, která se skládá de facto pouze z penzionů (co chalupa, to ZIMMER FREI).  My jsme strávili 3 noci v č.p. 15 – webové stránky penzionu zde. Do Rastovače se autem dostanete tak, že ještě před záchytným parkovištěm pro NP Plitvická jezera zahnete při příjezdu od Karlovace na malou vedlejší silnici vlevo. Výhodou pobytu v Rastovači je skutečnost, že NP máte v docházkové vzdálenosti, nemusíte se k němu přibližovat autem a platit tak parkovné na záchytném parkovišti. Na druhou stranu jsme zde nenašli ani jednu hospodu, což nás v takto turisticky frekventované oblasti poněkud zaskočilo. Jediné restaurační zařízení poblíž je restaurant Lička Kuča přímo u záchytného parkoviště, který však není z nejlevnějších.

2.     DEN

Tento den byl věnován prohlídce samotného NP Plitvická jezera. Za vstup do parku musíte zaplatit vstupné (dospělí 120 kun /den - cena roku 2009), i když samozřejmě pokud se tam někdo rozhodne dostat nějakou boční cestou mimo oficiální vchody na černo, nebude to asi větší problém (nám se to další den podařilo omylem, kdy jsme šli po lesní stezce, která skončila až uvnitř parku). Na druhou stranu proč riskovat pokutu a navíc v ceně vstupenky je i použití místního minibusu a lodní dopravy na jezeře Kozjak.

Jedno z mnoha zákoutí Horních jezer

Soustava Plitvických jezer se dělí na Horní jezera a Dolní jezera, mezi nimi je pak největší jezero Kozjak. My jsme se nechali nejdříve odvést minibusem od vchodu č. 1 až k Horním jezerům (minibus má 3 stanice – vchod č. 1, vchod č. 2 a Horní jezera) a odtud jsme pak celou soustavu jezer prošli směrem k Dolním jezerům, s tím, že jsme využili lodního spoje přes Kozjak. U Dolních jezer je možné si prohlédnout i legendární jeskyni Šupljara z filmu Poklad na Stříbrném jezeře. Dále jsme od Dolních jezer pokračovali k úpatí tzv. Velkého vodopádu a na vyhlídky nad něj.Časově nám výše uvedený program vystačil na celý den tj. asi 6 hodin, šlo však o variantu „na pohodu“ včetně oběda a dalších zastávek. Ostřejší chůzi je to podle mého odhadu tak maximálně na 3 hodiny.

Velký vodopád - nalevo od něj je částečně vidět soustava Dolních jezer

Pár tipů k NP Plitvická jezera: jde o oblast masové turistiky, takže nic pro lidi, kteří si chtějí užívat přírody daleko od civilizace. Zejména v oblasti Dolních jezer a Kozjaku jsou davy lidí, o něco lepší je situace u Horních jezer, kam už někteří „mastňáci“ nedojdou. Rovněž je dobré navštívit Plitvice na jaře či na začátku léta, kdy je dost vody. Jedni známí zde byli ke konci léta a pohled na polosuchá jezera byl prý dost tristní, takže nemohli pochopit, že se mi zde navzdory velkému počtu turistů líbilo. Občerstvit se můžete v jedné z asi 4 nebo 5 občerstvoven v parku. Vzhledem k tomu, že všechny provozuje stejná firma (akorát jsou na různých místech), nečekejte, že když si v jedné nevyberete, budou mít jinde něco jiného – sortiment je všude naprosto totožný a v době naší návštěvy obsahoval 3 teplá jídla  - grilované kuře, grilovanou klobásu a grilované vepřové.  

3.     DEN

Tento den jsme původně chtěli jít na nějakou delší tůru do okolí, ale jelikož mě zklátila menší viróza, omezili jsme se na procházku do nedaleké vesnice Korana (pojmenovaná dle stejnojmené řeky, která vytéká z Plitvických jezer), která je vzdálena asi 4-5 km od Rastovače. Vzhledem k tomu, že většina cesty vede po hlavní silnici, tak tento výlet nemůžu doporučit. Náš původní záměr byl jít dole v kaňonu podél řeky.  Problém je, že do kaňonu na několika místech sice sestoupit lze (což jsme také učinili), ale pobřeží řeky jako celek průchozí není. Jako daleko zajímavější směr pro případný výlet se jeví prostor na východ od Rastovače směrem k bosenským hranicím (byť by vyžadoval asi lepší mapovou výbavu než jsme měli my).

4.     DEN

Tento den jsme přejížděli z Rastovače do Tučepi. Cestou jsme se rozhodli navštívit město Knin a jeho pevnost.  Do Kninu je to z Rastovače něco přes 2 hodiny cesty po silnici č.1 (bývalá hlavní silnice vedoucí z Karlovacu na jadranské pobřeží, dnes využívaná již minimálně, protože veškerou dopravu na sebe stáhla dálnice, která vede blíže pobřeží). Cesta vede velmi pěknou krajinou pohoří Dinára, které tvoří hranici Chorvatska a Bosny. Na druhou stranu ji lemují z dob občanské války polorozbořené a opuštěné domy, takže celkový pocit je dost stísněný. Samotné město Knin bylo v době občanské války baštou chorvatských Srbů a hlavním městem samozvané republiky Srbská krajina. Když ho Chorvaté dobyli v roce 1995 zpět, tak se zde kompletně změnilo složení obyvatelstva (dříve cca 80% Srbové, 20% Chorvati, dnes přesně naopak). Jinak je to vcelku nezajímavé město, snad s výjimkou zříceniny výše zmíněné pevnosti, která hrála poměrně důležitou roli ve středověkých dějinách Chorvatska.

Pevnost ve Kninu

Na oběd se stavujeme v jedné z místních Pizzerii v centru - obsluha nekonečně pomalá, jakoby byli hosti spíše na obtíž. Suma sumárum, když se Kninu vyhnete asi o nic zásadního nepřijdete (pokud teda z nějakého osobního důvodu nepotřebujete navštívit tu pevnost). Jako alternativa návštěvy Kninu při cestě od Plitvic na jadranské pobřeží se nabízí návštěva Národního parku Krka (snad příště). Z Kninu do Tučepi je to asi ještě dalších cca dvě a půl hodiny cesty. Na místo tedy dorážíme v pozdním odpoledni, nicméně se ještě stihneme týž den smočit v moři.

5.     DEN

Na dnešek a zítřek máme v plánu udělat dva výlety z naší základny v Tučepi, a to navštívit Split a přírodní park Biokovo. Jelikož počasí dnes neslibuje dobré výhledy, padá první volba na Split. Z Tučepi do Splitu je to po jadranské magistrále (silnice č. 8) asi hodinu a půl jízdy.  Ve Splitu je trochu problém najít místo k parkování, ale po krátkém kroužení na parkovišti (placeném) se nám to podaří.  Na parkoviště (na které jsme narazili víceméně náhodou – následovali jsme tak dlouho cedule na „centrum“ až jsme ho uviděli) navazuje tržiště „vietnamského“ stylu, kde lze pořídit vše od fotbalového dresu až po petržel. Po jeho překonání se dostanete do přístavu a přilehlé historické části města. (V přístavu je evidentně další parkoviště, vypadá ale ještě zaplněněji než to naše a patrně je i dražší.)

Typická ulička v historické části Splitu

Hlavní dominantou celého Splitu je Diokleciánův palác (UNESCO), který si nechal postavit římský císař Dioklecián ve 4. století na trávení svého „důchodu“. Teprve později kolem něj vzniklo město. Procházka úzkými uličkami starého města v okolí tohoto paláce má něco do sebe, stejně tak jako posezení na přístavní promenádě pod palmami. Ve městě trávíme tak dvě hodiny, poté si dáváme oběd a po obědě vyrážíme zpět do Tučepi, abychom si stihli ještě na odpoledne zajít k moři.

6. DEN

Tento den má stejné časové schéma jako včerejšek, tj. nejdříve výlet a poté moře.  Přírodní park Biokovo je svým způsobem na dohled z pláže. Masivní hory se skutečně začínají zvedat kousek od pobřeží a z Makarské (nevím jak z Tučepi) vede i turistická cesta, kterou lze do hor vystoupat (nicméně pokud chcete dojít na nejvyšší vrchol Sveti Jure (1 762 m.n.m.), jde asi o šestihodinové strmé stoupání, takže když si připočtete cestu zpátky, tak abyste vyšli docela brzy ráno a vzali si s sebou několik litrů vody – v parném létě naprostá nutnost).

Pohled na Sv. Jure z Vošace

Jelikož po takto koncipovaném výletu netoužíme, jedeme do Biokova jako většina turistů autem. Vjezd do parku je ze silnice č. 512 (cca 5 min. z Makarské). U vjezdu zaplatíte 20 kun vstupné a poté následuje jízda po 23 km dlouhé cestě až na Sveti Jure, která Vám zabere cca 40 min (pokud nebudete nikde stavět na vyhlídku). Cesta je velmi úzká a vyhýbání se protijedoucímu vozidlu je někdy poměrně náročný manévr, ale dá se to zvládnout.  Ze Sv. Jure se za jasného počasí nabízí výhledy na celé Biokovo a přilehlé ostrovy Brač a Hvar. 

Výhled ze Sv. Jure na severní část Biokova

Abychom se po parku nevozili jenom autem, rozhodli jsme se při cestě zpět zastavit na parkovišti pod Vošacem (1 422 m.n.m.) a na tento kopec vystoupat po vlastních (šlo sice o strmou, ale relativně krátkou procházku – tam i zpět tak hodina i s focením na vrcholu). Cestou zpět ještě zastavujeme na několika vyhlídkách, ale po poledni se počasí rychle kazí.

7. a 8.   DEN

Předposlední den našeho pobytu v Tučepi jsme jako jediný den strávili plně na pláži.  

Tučepi - pláž a přístaviště

Domů jsme vyrazili osmý den cca v 10 hodin dopoledne a do Prahy přijíždíme asi ve 23:00. Po chorvatské dálnici je cesta relativně rychlá a příjemná s výjimkou dálničních tunelů. Ty představují naprostou tragedii chorvatské dopravy a to proto, že jsou (nebo alespoň v roce 2008 byly) dostavěny pouze v polovičním profilu, takže se před nimi tvoří dlouhé kolony, když se svádí doprava ze dvou do jednoho pruhu. Celkově mám na Chorvatsko ale dobré vzpomínky a rozhodně je to země, kde se dá podnikat spousta dalších věcí než jen opíkat se na pláži.

V kopcích nad Tučepi jsou olivové háje, v nichž je ukrytá (daleko od turistického ruchu ve městě) i tato příjemná konoba.