Jdi na obsah Jdi na menu
 


UNDER CONSTRUCTION

Madeira 19. – 29.5.2010

 

Na Madeiru jsme se rozhodli vyrazit s naší roční dcerou. Byla to naše první zahraniční dovolená ve třech. Po projití katalogů českých cestovních kanceláří a jejich konfrontací s nabídkou těch německých, jsme se rozhodli jet s německou Schauinsland Reisen, a to hned z několika důvodů. Za prvé je to levnější a za druhé si zde můžete ušít dovolenou opravdu na míru (odlet kterýkoliv den, přílet kterýkoliv den, nepřeberné množství hotelů v cílové destinaci). České CK Vám nabídnou většinou jen týdenní nebo 12-ti denní turnusy se 3 až 4 odletovými termíny v měsíci. Výběr hotelů je u českých CK také mnohem menší. Jedinou nevýhodou tohoto řešení je odlet z Německa, ale např. Mnichovské letiště je z Prahy cca 4 hodiny autem, což není nic dramatického. Alespoň z našeho pohledu ostatní výhody tuto nevýhodu výrazně převýšili. Nabízí se ještě další možnost – nevyužít služeb žádné cestovní kanceláře a zajistit si zvlášť letenky přímo u leteckého přepravce a zvlášť hotel (pak už zbývá akorát zaplatit taxík z letiště na hotel a zpět). Prozkoumávat tuto variantu jsme ale neměli vůbec čas. Nicméně bych tipoval, že tudy se můžete dostat ještě na příznivější ceny. Výsledkem našeho hledání každopádně bylo 9 nocí s polopenzí v hotelu Pestana Grand ve Funchalu.

Bylo jasné, že do Německa pojedeme autem, které necháme někde na letištním parkovišti a po příletu si ho zase vyzvedneme. Nicméně původní plán, že pojedeme přes noc, tak abychom byly cca ve 4 ráno na letišti (odlet jsme měli v 5:35) jsme nakonec zavrhli a přikoupili si ještě noc před odletem v hotelu přímo u letiště. Opět pomocí „airstopu“ nebyl problém za rozumný peníz najít, co jsme potřebovali. Zatímco samotné parkování auta na některém z letištních parkovišť by nás vyšlo na cca 60 EUR, hotel Best Western v Erdingu nabízel ubytování na 1 noc pro nás 3 + ono parkování po dobu dovolené + odvozy od hotelu na letiště a zpět za 99 EUR, takže finančně jen o 40 EUR více, ale zvýšení komfortu značné. 

Poslední fáze příprav pak bylo balení. Nakonec jsme se vměstnali do dvou velkých kufrů (které ovšem měly rozhodně více než povolených 20kg na kus) + turistická krosna na dítě + kočárek + příruční zavazadla. Při odbavení nás naštěstí brali jako jeden celek s limitem 60kg, takže s nadváhou jednotlivých zavazadel nedělali problém.

Níže si můžete přečíst, jak probíhali jednotlivé dny naší dovolené. Nutno podotknout, že se nejednalo o žádnou náročnou turistiku, která se ale na Madeiře dá provozovat samozřejmě také. Během našeho pobytu se střídaly dny, kdy jsme pobývali ve Funchalu, se dny, kdy jsme za pomocí vypůjčeného automobilu objevovali vzdálenější místa ostrova a občas na nich ušli pár kilometrů pěšky. Poměrně užitečné informace o možných tůrách v horách či podél levád (včetně malých dvoustránkových pdf průvodců pro každou trasu) můžete najít přímo na oficiálním webu Madeirské turistické kanceláře  nebo na nesčetném množství cestovatelských webů, které se dají najít.  Na řadu z nich se můžete prokliknout z relativně praktického rozcestníku na http://madeira.orbion.cz/odkazy/ Mapku Madeiry či Funchalu pak je opět možné stáhnout ze stránek Madeirské cestovní agentury -zde.

 

 

Den 1: Praha - Mnichov

Z Prahy vyrážíme cca ve 13:30, podle informací na internetu by cesta měla trvat do Erdingu asi 3h45min. Vzhledem k tomu, že stavíme ještě na benzínce před Rozvadovem a na dálnici kolem Mnichova něco opravují, takže tuto poslední část jedeme max 80km/hod, dorážíme do cíle kolem 18h. Tak akorát vykoupat dítě a jít spát, protože další den nás čeká brzké vstávání ve 3:00.

 

Den 2: Mnichov - Madeira

Servis hotelu s odvozem ve 3:30 ráno k odletovému terminálu funguje bezchybně. Následuje odbavení, start v 5:35 (letíme se společností Condor), let a přistání na Madeiře. Let trval asi 4 hodiny mínus 1 hodina časový posun. Již kolem půl deváté ráno místního času tedy vstupujeme na madeirskou půdu. Oproti, v té době deštivé a chladné střední Evropě nás vítá slunečno a příjemných 21 stupňů. Trochu se zdržíme při vyzvedávání zavazadel, protože naše „dětská krosna“, která byla v Mnichově odbavena jako nadměrné zavazadlo, se dlouho nikde neobjevuje a teprve po čase ji nacházím ležet na zemi na opačné straně příletové haly, přičemž pro výdej nadměrných zavazadel tu samozřejmě mají zvláštní přepážku, ale asi ji moc nepoužívají. Jakmile se dostaneme do veřejné části příletové haly, tak na nás již mává delegátka německé CK a předává nás do péče řidiče, který nás odváží mikrobusem do hotelu. Hotel Pestana Grand můžu vřele doporučit, s jeho službami jsme byli během pobytu naprosto spokojeni. Detailnější informace o hotelu se můžete dozvědět v recenzi, která je zveřejněna na stránkách „airstopu“ – odkaz zde - nebo přímo na stránkách hotelu.

 

Výhled z pokoje

Výhled z pokoje 

 

 

Po krátkém odpočinku vyrážíme po obědě na procházku do okolí. Pobřežní pás od centra Funchalu na západ tvoří v délce několika kilometrů hotelová čtvrť, která se neustále rozrůstá. Náš hotel se nacházel skoro až na samém konci této čtvrti (ale s ohledem na výše uvedené tomu tak jistě nebude dlouho). Podél této čtvrti vede pobřežní promenáda pro pěší.  Nicméně vzhledem k členitosti pobřeží a již existující zástavbě, to  vypadá tak, že promenáda má vždy několik stovek metrů a pak se napojí na běžné komunikace, a když prokličkujete mezi budovami, tak po čase zase někde pokračuje. Navíc místy vede výrazně z kopce a do kopce, což řadu turistů v důchodovém věku (kteří tvoří základ madeirského turistického průmyslu) od korzování po ní asi rovněž odrazuje. My se vydali po promenádě směrem do centra a zhruba v polovině cesty jsme to otočili a šli podél hlavní silniční tepny hotelové čtvrti zpět. Na seznámení s nejbližším okolí praktická, ale zážitkově nepříliš hodnotná vycházka, kterou jsme zakončili návštěvou supermarketu v obchodním centru Madeira Forum (kousek od hotelu). Po mezipřistání s nákupem v hotelu (ceny potravin tu jsou o něco vyšší než u nás), jsme se pak vydali ještě na na západ k pláži Praia Formosa. 

 

Praia Formosa

Praia Formosa

 

 

Praia Formosa je de facto jediná, byť kamenitá, veřejná pláž ve Funchalu, nepočítáme-li placená koupaliště Lida.  Na Praia Formosu se z hotelové čtvrti dostanete buď tunelem ve skále (který se nám však nepodařilo najít resp. nás nenapadlo ho hledat) nebo docela složitě a zdlouhavě oklikou po silnici.

  

Den 3: Funchal

Tento den jsme se rozhodli věnovat prohlídce centra Funchalu. Do centra se dostáváme hotelovým autobusem, který asi 7x denně převáží zdarma hotelové hosty mezi hotelem a centrem – poměrně praktická služba, kterou nabízí řada hotelů ve Funchalu. Nicméně i alternativa v podobě použití MHD se zdála poměrně bezproblémová. Hotelovou čtvrtí vede autobusová linka č. 1, která jezdí každých pár minut a zajišťuje spojení západu města s centrem. Kolik stojí jízdné, jsem však nezjišťoval.

 

dsc05458.jpg

Palác S.Laurenço

 

 

Centrum Funchalu je poměrně malé a vše je relativně blízko sebe. Z pamětihodností stojí za zmínku následující: nedaleko přístavu najdete palác S.Laurenço (jde o sídlo místního guvernéra a můžete ho obdivovat pouze zvenčí, dovnitř není přístup povolen), od něj se pak po „avenidě“ Zarco dostanete k soše nositele tohoto jména (jedná se o muže, který ostrov v letech 1418 až 1420 objevil). Zahnete-li u sochy doprava, dojdete po pár desítkách metrů k funchalské katedrále a odbočíte-li za ní doleva, tak po dalších pár desítkách metrů dojdete na asi největší funchalské náměstí, které se nachází před zdejší radnicí. Od katedrály opačným směrem k přístavu se nachází několik uliček „pěší zóny“, které jsou plné nejrůznějších obchodů, restaurací a turistů. Dalším turisticky exponovaným místem pak je tržnice „mercado“, která se nachází pár ulic východně od centra. Rozhodně bych Vám ale na ní nedoporučoval nic kupovat, protože většina věcí tu je předražených a určena turistům nikoliv místním.  

 

dsc05466.jpg

Funchalská pevnost

 

 

Poté, co jsme si prohlédli vše výše uvedené, jsme se rozhodli vyrazit do pevnosti, která se vypíná severozápadně od centra. Vzdušnou čarou to není daleko, nicméně poprvé jsme zaznamenali na vlastní kůži strmost zdejších uliček, které se kousek od moře začínají zvedat a jejich sklon je značný. Z pevnosti (která jinak sama o sobě není nic moc) je velmi pěkný výhled na město, takže naše pachtění se do kopce bylo odměněno.

Po sestupu zpět do centra jsme si v jedné ze zdejších restaurací dali pozdní oběd. Vyzkoušel jsem jednu z místních specialit zvanou „Espetada“ – jde o kousky hovězího masa grilované na jehle. V principu tedy nic zázračného, ale když se to dobře udělá, tak je to samozřejmě velmi dobré. Cenově pořídíte oběd v centru Funchalu tak za 8-10 EUR.

 

dsc05463.jpg

Park Santa Catarina

 

 

Po obědě se vydáváme do parku Santa Catarina, který je kousek západně od centra. Je to asi nejhezčí (nepočítám-li placené zahrady) a hlavně docela velký park, který jsme ve Funchalu navštívili. V turistických průvodcích a mapkách se totiž skrývá jedna „zrada“, na kterou bych na tomto místě rád upozornil. Ve Funchalu je totiž spoustu míst, které jsou v turistických materiálech označovány jako „garden“, ale když na ně dorazíte, můžete být někdy dost zklamaní, protože v některých případech se jedná jen o pár stromů či keřů a chodník mezi nimi. Do této kategorie „nestojí za to, tam chodit“ bych určitě zařadil „Jardin Panoramico“ a „Quinta Magnolia“ v hotelové čtvrti. Po relaxaci v parku vyrážíme autobusem zpět do hotelu.

 

Den 4: Santana, Ribeiro Frio (vyhlídka Balcoes), Pico de Areiro

První den s autem. Co se týče půjčení auta na Madeiře, je to jednoduché a složité zároveň. Jednoduché je to v tom, že je zde spousta autopůjčoven, stačí si vybrat. Složité je to v tom, že je zde spousta autopůjčoven, stačí si vybrat J . Průzkum trhu jsem provedl již doma přes internet a dospěl k závěru, že u většiny společností se půjčovné u středně malého vozu typu Renault Clio pohybuje kolem 30 EUR na den. Dalších cca 10 EUR na den chce většina půjčoven za půjčení autosedačky pro dítě. Problém je, že nikdy není na první pohled úplně jasné, co v té ceně 30 EUR je a co není. Když jsme byli na místě, neměl jsem již chuť trávit čas obcházením místních autopůjčoven a hledat nejvýhodnější nabídku, proto jsem přijal to, co mi nabídli v hotelu – půjčení od AVISU za 33 EUR/den (při půjčení na 1 nebo 2 dny) resp. 30 EUR/den při půjčení na 3 a více dnů (plus 9,70 EUR/ den za autosedačku), odpovídalo to tak tomu, co jsem očekával.  Při sepisování smlouvy se však ukázalo, že v ceně je pouze základní pojištění, které znamená, že pokud zaviním nehodu, mám spoluúčast cca 1400 EUR. Pokud bych chtěl „superpojištění“, které by snížilo moji spoluúčast na 100 EUR, musel bych zaplatit dalších 15 EUR/den. Rozhodl jsem se „superpojištění“ nebrat, ale představovalo to samozřejmě určité riziko. Ještě nutno poznamenat, že těch 30 EUR/den byla mimosezónní cena. V sezóně to může být i o několik desítek procent dražší.

Co se týká řízení auta na Madeiře, tak některá varování v průvodcích jsou podle mě hodně nadsazená. Zkazky o tom, že silnice jsou zde tak úzké, že se tu 2 protijedoucí auta nevyhnou a musí couvat v serpentinách nad propastí na místo, kde se vyhnout dá, jsou značně přehnané a pokud něco takového platilo v minulosti, tak dnes již dávno ne (podobně jako historky o troubení před zatáčkou). Všude kudy jsme projížděli, jsme se šíří silnice pro nás i případné protijedoucí vozidlo neměli problém. Jiná věc je, že pokud nejedete po rychlostních silnicich (více o nich viz Den 5), a vyrazíte do vnitrozemí, tak samozřejmě musíte jet do prudkých kopců a serpentin, což znamená většinou jízdu tak na druhý rychlostní stupeň a maximální rychlost 30km/h, což není zrovna standardní. Pokud Vám ale nevadí trochu víc kroutit volantem a častěji řadit, tak je to v pohodě.

Tento den jsme vyrazili na severní pobřeží ostrova do vesnice Santana, na zpáteční cestě jsme pak udělali zastávky v Ribeiro Frio a na Pico de Areiro. Ale vezměme to postupně. Z Funchalu do Santany je to vnitrozemím asi 40 km (tj. přes hodinu cesty).  Na mapě byste řekli, že je to tak 20 km, ale ty serpentiny tu vzdálenost vzdušnou čarou více než zdvojnásobí. Santana je poměrně hojně navštěvovaným místem, protože jsou zde turistům předváděny typické domky původních osadníků tzv. Colmo – viz foto.  

 

dsc05477.jpgKaždopádně, ačkoliv je to turistická zastávka častá, tak zároveň i krátká (domky si prohlédnete za pár minut).  Jelikož jsme zde ale byli v čase oběda, rozhodli jsme se poohlédnout po možnosti něco tu pojíst. Bezprostředně u domků se nachází jen nějaký snack-bar, který nás moc nezaujal, a proto jsme vyrazili hlouběji do vesnice. Již po pár metrech jsme narazili na Hotel Colmo, ve kterém jsme za cca 10 EUR velmi vydatně poobědvali. Měli jsme tentokrát pečené kuře, ale bylo připraveno lokálním docela zajímavým způsobem, kdy hlavní roli v úpravě hrála kapusta.Po obědě, jelikož je stále zamračeno, se utvrzujeme v našem ranním rozhodnutí, že na výlet na Pico Ruivo dnes nepůjdeme a necháme to na jindy. Obecně je výhodné spojit návštěvu Santany s výstupem na tento vrchol (pokud chcete jít krátkou variantu) či trekem podél levády Caldeirão Verde (jde prý o jednu z nejhezčích levád na Madeiře, je však řazena mezi náročnější tůry - cca 6,5 km tam + 6,5 km zpět, 6 tunelů po cestě, odhadovaný čas 5h30min - a proto jsme ji s ohledem na naši malou neměli na programu), protože Santana je po cestě k těmto dvěma destinacím. Naše rozhodnutí znamenalo, že přes Santanu pojedeme některý z dalších dnů, až vyrazíme na Pico Ruivo, ještě jednou. Pro dnešní den jsme však zvolili pouze krátký výlet na vyhlídku Balcoes, i když i v tomto případě máme pochybnosti, jestli z ní vůbec něco uvidíme.

 

dsc05484.jpg

Cesta podél levády k "balkónům"

 

 

K Balcoes se dostanete asi za 20-30 minut chůze (1,5 km) z  Ribeiro Frio. Ribeiro Frio leží v horách zhruba v polovině cesty mezi Santanou a Funchalem. Samotné městečko je známé chovem pstruhů a zdejší chovná stanice je v obležení turistů. Nás však tato atrakce moc nezajímala a tak jsme podél levády do Furado vyrazili rovnou na vyhlídku. Cestu nemůžete minout, při cestě po asfaltce dolů z centra Ribeiro Frio narazíte za chvíli po levé straně na ceduli se směrovkou a pak už jdete širokým chodníkem podél levády až k vyhlídce. Naše obavy co se výhledu týče, byly zčásti oprávněné – něco málo sice vidět bylo, ale horské štíty byly v mracích – no nic každý den nemůže být pěkné počasí. Levada do Furado pokračuje z Ribeiro Frio i opačným směrem než je vyhlídka Balcoes – dá se po ní dojít až do Portely nebo alternativně do Santo de Serra (leváda se v jednom místě rozdvojuje). Cesta do Portely by měla trvat cca 5 hodin (11 km).  Jelikož se jedná o přesun z bodu A do bodu B nutno podniknout bez auta (což nás opět vyřazuje, pokud nechceme cestovat s malou po ostrově autobusy). 

 

dsc05501.jpg

 Výhledy z Pico de Areiro

 

 

Po návratu z Balcoes vyrážíme autem zpět směr Funchal. Rozhodujeme se však ještě udělat po cca 4 km odbočku a vyjet se podívat na Pico de Areiro (třetí nejvyšší vrchol Madeiry a rovněž výchozí místo pro ty, kteří chtějí jít na  Pico Ruivo delší, náročnější, ale zřejmě i hezčí cestou). Z odbočky na hlavní silnici je to asi ještě 7 km po úzké, ale pěkné asfaltce, která Vás zavede až na parkoviště bezprostředně pod vrcholem. Trochu zklamání nám přinesl fakt, že zde panuje čilý stavební ruch a staví se tu patrně nějaký hotel, bohužel vypadá to na docela masivní betonový kolos, který zdejší krajině moc neprospěje. Když se však díváte z vrcholu jiným směrem, než tam kde stojí jeřáby, jsou to fantastické výhledy. Navíc se nacházíte již nad úrovní mraků, takže zatímco dole na Balcoes byla viditelnost mizerná, tady je azurová obloha a máme možnost vidět všechny vrcholy v okolí, které vyrůstají ze souvislé bílé peřiny nízké oblačnosti.  

 

Den 5: Sao Lourenço

Tento den vyrážíme na nejvýchodnější cíp Madeiry, poloostrov Sao Lourenço. Autem je to opět necelých 40km, ale na rozdíl od cesty do Santany to není přes hory, ale jedete velkou většinu cesty po dálnici – jediné čtyřproudé komunikaci na Madeiře (říká se ji tu Via Rapida), která je postavena podél jižního pobřeží mezi Ribeira Brava a Caniçalem. Díky tomu jste tam asi jen za půl hodiny.

Na tuto páteřní komunikaci jihovýchodní části Madeiry pak navazuje systém dalších rychlostních silnic tzv. Via Expresso, které už jsou jen dvouproudé, ale na rozdíl od obyčejných silnic jsou často vedeny tunely, takže se na nich vyhnete stoupání a klesaní přes hory, což cestu po ostrově výrazně zrychluje (pokud samozřejmě nechcete jet po horských silničkách záměrně a užívat si zdejších úchvatných výhledů). Rámcový přehled o systému těchto expresních silnic získáte např. zde. Pro ilustraci jak tyto silnice urychlují dopravu, můžeme použít např. trasu Funchal – Santana. Jak jsem již psal, vzdušnou čarou přes hory to je asi 20 km, reálně však díky serpentinám tak 40 km a časově přes hodinu jízdy. Pokud pojedete „okolo“ nejdříve po Via Rapida a pak Via Expresso 1, je to jen o  něco málo delší – asi tak 45 km a časově ušetříte minimálně 20 minut. 

 

dsc05519.jpg

Jedno z řady působivých zákoutí Sao Lourenço

 

 

Ale zpět k dnešnímu výletu. Na úplném konci silnice č.109 na východě ostrova je kromě autobusové točny i parkoviště, kde lze nechat auto a vyrazit na tůru po poloostrově Sao Laurenço.  Jde o asi 8 km dlouhou procházku (4 km tam a 4 km zpět), na kterou potřebujete tak cca 3 hodiny i s pauzami na focení. Po celou dobu se pohybujte po nezalesněných kopcích vulkanického původu, které jsou vystaveny nepřetržitému působení větru a moře. Jde tak o unikátní scenerie, která se Vám nenaskytnou nikde jinde na Madeiře a určitě stojí za zhlednutí. Je třeba však počítat s tím, že zde poměrně hodně fouká (když fouká) a poměrně hodně praží slunce (když praží), a protože se zde není kam ukrýt do stínu, tak si určitě vezměte s sebou dostatek vody. Pouze téměř až na úplném konci cesty narazíte na něco, co připomíná pouštní oázu – přízemní budova, vedle skupina palem a pod nimi příjemné posezení (se spoustou ještěrek na okolních kamenech). Turistický průvodce uvádí, že v oné budově je možnost zakoupit občerstvení, ale v době naší návštěvy byla budova opuštěna a zabedněna, takže to vypadalo, že už tam občerstvení nikdo docela dlouho neprodával a jen tak prodávat nebude.

 

dsc05534.jpg

Nejvzdálenější část Sao Lourenço

 

 

Na druhé straně bylo patrné, že na ní probíhají nějaké stavební úpravy, takže to byl možná důvod, proč svoji funkci „hospody“ neplnila. Každopádně jsme v tu chvíli byli rádi, že máme v batohu originální české tatranky a jejich energii sbalenou na cesty J Kde se občerstvení naopak koupit dalo, bylo na parkovišti po návratu z výletu, kam mezitím (ráno tam ještě nebyl) přijel nějaký místní podnikatel s dodávkou upravenou na pojízdnou prodejnu občerstvení a myslím, že v parném dni jako byl tento si na tržby za zmrzlinu a nápoje rozhodně stěžovat nemohl. Při nasedání do přehřátého auta jsme se už těšili, až se osvěžíme u hotelu v bazénu.

 

Den 6: Monte, Botanická zahrada

Dnes zůstáváme opět ve Funchalu resp. v jeho nejbližším okolí. Necháváme se odvézt hotelovým autobusem do centra a odtud pak lanovkou na Monte (10 EUR jednosměrná jízdenka, 15 EUR případně obousměrná). Monte je vesnička nacházející se v kopcích nad Funchalem. Turisty hojně navštěvovaná nejen pro výhledy, které se odsud na Funchal nabízejí, ale většinou i pro některou (nebo všechny) z následujících zajímavostí.

 

dsc05556.jpg

 Nossa Senhora do Monte

 

 

Za prvé se zde nachází kostel Nossa Senhora do Monte, který je díky své bílé fasádě dobře viditelný i z přístavu ve Funchalu a každý srpen se zde konají významné náboženské slavnosti. Pro nás středoevropany je zajímavý i tím, že je zde pochován poslední rakousko-uherský císař Karel I, který po své emigraci na konci 1. světové války trávil zbytek života právě na Madeiře. Další (patrně nejtypičtější) turistickou atrakcí na Monte je populární Carrinhos de Monte (jízda v dřevěných saních ulicemi až dolů do Funchalu).

 

dsc05555.jpgMístní "sáňkaři" čekají na zákazníky  

 

 

My jsme si tuto atrakci nechali ujít, takže nemám představu, kolik tato sranda stojí. Dále se dá na Monte navštívit i tzv. tropická zahrada. Již z názvu je patrné, na jaký druh flóry se zaměřuje. Nutno však podotknout, že vstup do této zahrady (například v porovnání s botanickou zahradou) je relativně drahý a představuje 10 EUR.  Opět nemám osobní zkušenost, takže nedokáži posoudit, zda to stojí za tu investici.  No a poslední věc, kterou bych chtěl v souvislosti s Monte zmínit je, že je to výchozí bod pro další z tůr podél levád. Začíná tu cesta podél levády dos Tornos, kterou můžete dojít až do Camachy. My jsme se však z Monte přesunuli druhou lanovkou, která odsud jezdí, do botanické zahrady.

 

dsc05583.jpg

Jedna z mnoha podob botanické zahrady

 

 

Jednosměrná jízdenka na tuto lanovku stojí 8,25 EUR (obousměrná případně 12,75 EUR), vstup do samotné botanické zahrady pak stojí 3 EURa. Návštěva zahrady určitě stojí za to, je zde několik sekcí, které jsou různě tématicky zaměřeny a i úplní laici určitě ocení možnost prohlédnout si pro nás středoevropany některé neobvyklé druhy květin. Součástí botanické zahrady je i malá ptačí zoo umístěná v její spodní části.  Pří výstupu ze zahrady nás ihned odchytl naháněč místních taxikářů, jestli nechceme svést do centra. Odpověděl jsem mu, že do centra sice jedeme, ale pojedeme autobusem. Na to mi bylo řečeno, že taxíkem to stojí jen 8 EUR a cesta autobusem by pro nás 3 byla dražší. Sice se mi tento argument moc nepozdával, ale jelikož jsem vůbec netušil kde hledat zastávku autobusu, kolik by to skutečně stálo a hlavně nám už hodně kručelo v břiše a těšili jsme se na oběd, tak jsme si nakonec plácli. K pozdnímu obědu jsem opět vyzkoušel místní specialitu, tentokrát rybu jménem Espada. Žije ve velkých hloubkách oceánu a v tržnici ji poznáte hned, protože její vzhled je nezaměnitelný (obrovské vypouklé oči, díky změně tlaku při vylovení a černé útlé štikovité tělo – rovněž druhotná změna, její původní barva za živa je prý stříbrná). Tato ryba se tradičně podává v úpravě s banány tj. lehce do sladka, což je docela zajímavá kombinace. Po obědě následoval opět přesun autobusem zpět do hotelu a relax u bazénu.

 

 

Den 7:  Ribeira Brava, Cabo Girao, Eira do Serrado

Dnes se po několika slunných dnech opět počasí trochu kazí. Proto odkládáme plánovaný výlet na levády v  Rabaçalu na zítřek a rozhodneme se autem navštívit jen několik míst nepříliš vzdálených od Funchalu. Nejdříve jedeme do městečka Ribeira Brava, které se nachází asi 20 km západně od Funchalu nedaleko konce dálnice Via Rapida. Dle mého názoru se zde nenachází nic extra, co by stálo za zmínku. Možná jen malá aktuální poznámka ke stejnojmennému regionu, jehož je Ribeira Brava správním sídlem.

 

dsc05661.jpgÚdolí řeky Ribeira Brava 

 

 

Tento region byl nejvíce postižen rozsáhlými povodněmi, které postihly Madeiru v únoru 2010 a v době naší návštěvy byly jejich následky ještě místy patrné a to zejména v údolí, které se táhne od městečka Ribeira Brava na sever do hor podél stejnojmenné řeky. Jeho snímky z okolních kopců jsme udělali až další den při cestě do Rabaçalu, protože právě tudy vede hlavní přistupová cesta na náhorní plošinu Paul da Serra, nicméně ani ony (viz foto) plně nevystihují rozsah poškození, které zdejší vesnice utrpěly. 

 

dsc05422b.jpg

Podvečerní pohled na útes Cabo Girao z okna naší hotelové  ložnice

 

 

Z Ribeira Brava poté přejíždíme na útes Cabo Girao, který je zhruba v půli cesty zpět do Funchalu.  Na tento cca 590 m vysoký útes koukáme každý den z okna hotelového pokoje, takže jsme byli docela zvědaví, jak bude vypadat opačný pohled z útesu směrem dolů. Cabo Girao je z nějakého důvodu ve většině turistických materiálů zmiňován jako druhý nejvyšší útes Evropy, byť je zjevné, že tomu tak není (jen Wikipedia uvádí nejméně 3 další vyšší útesy).

 

   

 

Poslední místo, kam jsme se dnes vypravili byla vyhlídka Eira do Serrado (cca 15 km severně od Funchalu), ze které se nabízí výhledy do údolí Curral das Freiras (Údolí jeptišek). V tomto údolí je situovaná vesnice, která je ze všech stran obklopena horami a její jediná spojnice se světem byla dlouhou dobu právě jen silnice přes horské sedlo Eira do Serrado. K osídlení lokality se vztahuje legenda, že se sem v minulosti uchýlili jeptišky z Funchalu před svými pronásledovateli (a odtud i název údolí). Dnes již existuje rychlejší alternativa, jak se do Curral das Freiras dopravit a to v podobě tunelu, který umožňuje vyhnout se zdlouhavé cestě přes hory a cestu do Funchalu z této výspy civilizace výrazně urychluje. Poněkud zarážející je fakt (i když spíš ilustruje investice do infrastruktury na Madeiře obecně), že Curral das Freiras má asi jen necelých 2000 stálých obyvatel a stavba toho tunelu musela stát v přepočtu jistě několik miliard Kč, takže v přepočtu na obyvatele, kteří tunel skutečně dlouhodobě využívají, to musí být šílená částka. Madeirská samospráva však umí tahat peníze z portugalské vlády a fondů EU pod záminkou rozvoje cestovního ruchu velice šikovně, a tak tu vznikají stavby, které by jinde vznikly asi opravdu těžko.

 

dsc05650.jpg

Pohled z Eira do Serrado na Curral das Freiras

 

 

Nás však k návštěvě Curral das Freiras nic netáhlo a jako zajímavější nám přišlo vyjet právě po staré silnici do sedla Eira do Serrado (respektive na vyhlídku kousek od něj) a shlédnout údolí z ptačí perspektivy. Jak již bylo ale uvedeno výše, počasí nám dnes nebylo příliš nakloněno. Byli jsme navíc přesně na úrovni mraků. Přesto se občas bílá mlha rozestoupila a pod námi se otevřel pohled na vesničku, která skutečně vypadala jako by seděla na dně obrovského hrnce, kdy stěny toho hrnce tvořili okolní horské masivy.

 

 

 

 

 

 

Den 8:  Rabaçal, Levada das 25 fontes, Levada Risco

Den 9: Pico Ruivo

Den 10 a 11: Funchal